jahodový wimbledon
Anglie žije dalším svým sportovním svátkem. Spoiler… obsahuje JAHODY. (!!!) 🍓
Když se ke konci dubna konal Londýnský maraton, byla tu taky taková sportovní, energizující atmosféra (ano, jen jsem se koukala na televizi živě na BBC a padl účastnický rekord - byl to největší maraton na světě, přes 56 tisíc (???!!!!!!!) lidí ho dokončilo), a mně pak bylo líto, že jsem se nerozhoupala k tomu o tom taky napsat. Říkala jsem si, co bych psala o londýnském maratonu, který ani neběžím? Ale teď tu před pár dny začal Wimbledon a ta atmosféra je úplně podobná - úplně I gotta attend this - takže, tentokrát si nenechám upláchnout příležitost a pokračuji v #anglickémdeníčku!
Jahody. Které ovoce nebo zeleninu byste přiřadili, třeba například, k Mistrovství světa v hokeji konanému minulý rok v Praze? Třeba nakládaný okurky (který si dáte ke klobáse?). Nevím. Nebo k nějaké další sportovní akci - tak co třeba k biatlonu v NMMN? Triatlonu ve Varech? Maratonu v Praze? Proč víc závodů neutilizuje ovoce/jídlo jako součást svojí identity/merche??
Takže jahody = Wimbledon. “Jahody (s krémem) jsou součástí Wimbledonu od jeho začátku v roce 1877, jednodušše jako sezónní osvěžení, a nyní již jako neodmyslitelná součást celého tenisového zážitku symbolizují také šarm a eleganci historicky spojovanou právě s Wimbledonem.” (Pokud nevíte, jaký jako šarm a elegance, podívejte se na jejich oficiální merch (který bych klidně nosila i jen tak 😭😩) a nebo prostě na přenos ze zápasů, jak se všichni “ustrojí” na tuto velkou událost!)
Jahody tu mají opravdu sezónu, teda asi jako i u nás, v obchodě se prodávají i “British Strawberries” (jsou fakt dobrý ale), a na Wimbledonu si dáte prostě mističku jahod politou krémem/šlehačkou/smetanou (nebyla jsem tam, zatím !!!, takže bohužel nemohu přesně identifikovat korektní překlad slova “cream” jako ve “strawberries with cream”, které si tam tedy kupujete).
Takže, jednou se vydám do jihozápadního Londýna, v krásném a elegatním zeleno-bílém merchi (teda, aspoň v kšiltovce s nápisem “Wimbledon”), koupím jahody se šlehačkou, a půjdu si sednout na svoje místo na (třeba jenom) centrálním kurtu a budu křičet Pojď! Pooooooooojď!!!!! na zrovna hrajícího Čecha.
Wimbledon je, asi, téměř bezpochyby, nejslavnější tenisový turnaj na světě. Hraje se na trávě (kterou Angličané tak milují; jednou říkám mojí anglické kamarádce, když jsme zrovna běhaly po nejupravovanějším, nejperfektnějším travnatém povrchu, po kterém jsem kdy běžela, na jednom hřišti, kterých tu u naší školy musí být aspoň pět, “to je neskutečný tady ta vaše tráva, vy jste fakt hrozně dobří v té trávě” - a ona: “Co? My jsme nějak známí pro naší trávu?!” …), skvěle upravené, oni si na tom tak dají záležet, aby ta tráva byla perfektní, dneska ráno nějak pršelo a v přímém přenosu na BBC ukazovali, jak někdo ručníkem ?! suší vlhká místa na tom kurtu, prostě ho příkládal člověk k té trávě, aby jí usušil. To tady těm lidem přijde úplně normální. Tráva je tu hrozně nadřazená. Tráva je rychlá, hezká, a v perfektní kondici; pro Brity by cokoliv jiného bylo hrozně ponižující a hrozně si na tom zakládají, že tu bude perfektní tráva.
Na BBC nám i říkali, který přesný druh trávy se na kurtech ve Wimbledonu použivá a od kterého roku. To jsou takový základní informace, které tu fakt pumpují průměrného domácího diváka.
A ano, BBC. BBC má všechna práva k tomuto anglickému “domácímu” turnaji, nebo myslím, protože jak jinak by bylo možné sledovat ÚPLNĚ KAŽDÝ ZÁPAS, KTERÝ SE ZROVNA HRAJE??! No není to bomba? Zmáčknu red button na ovladači, a v iPlayeru od BBC si můžu najít každý zápas, který se zrovna hraje, dvouhra čtyřhra. Takže jsem koukala na skoro každého Čecha v prvním kole, byla jsem teď trochu nemocná, takže odpoledne/večer jsem vždycky strávila na gauči - sledováním fotbalu (tenisu) - s pivasem (kombuchou) v ruce. Mýmu anglickýmu boyfriendovi jsem říkala - koukej, takhle vypadá klasickej českej chlap!!!!
V ranním vysílání na BBC 1 máte nějakou live vložku z kurtu, samozřejmě plus nějaký přehled předchozího dne, britské zápasy, důležité zápasy nadcházejícího odpoledne, a pak se celé odpoledne střídají hlavní zápasové šlágry napřeskáčku na BBC 1 a 2. To si prostě neumím skoro představit, že na ČT 1 by několik hodin denně běžel sport, prostě jako hlavní náplň dne každého Brita, tedy Čecha. Jedna z domácích sportovních akcí roku. Sport tu má prostě váhu, a to jiným způsobem, než u nás v Česku (stejně jako v USA, třeba, tam jsem to pociťovala podobně).
Britové samozřejmě milují Wimbledon a rádi zajdou na Wimbledon. Teď bylo pár dní strašné vedro - ale opravdu, opravdu vedro, nejen ve smyslu “vedro” pro britský ostrov, ale obecně - a všichni sledující v ochozech seděli pohodlně v klouboucích a slunečních brýlích a sledovali Wimbledon. Doufám taky, že se všichni namazali krémem. Když měl někdo kus oblečení s jahodou - která, jak už víte, je taky takovým symbolem Wimbledonu - kamera se na něj zaměřila, a zazoomovala ho (ale většinou jí), a dalších 15 sekund jsme mohli obdivovat tričko s velkou jahodou; klobouček s jahodou; košili potisklou malýma jahodama; svetr s jahodama; a další.
Na skoro každém zápase (teda aspoň na Central Court) sedí i nějaká celebrita či důležitý člověk, takže si ho při zápase také několikrát prohlédneme.
I samotný oděv na kurtu, který musí být vždy bílý - Britové by to nechtěli přeci jinak. Je to tak tradiční a oni milují svoje tradice, které nejsou přeci vůbec tradice jen to tak má být přece přirozeně, takhle je to normální a co děláš, proč si myslíš, že to je divný??! (Nemyslím, já si samozřejmě nemyslím, že tu je cokoliv divný a všechny jejich tradice jsou skvělý)
A pak… Češi. Nedokážu ani popsat, jak obrovskou presence mají Češi na Wimbledonu. No třeba ten program dnes - není to úplná bomba - hraje Bouzková proti světové jedničce, Vondroušová (vyhrála Wimbledon 2023) proti čtyřnásobné grandslamové vítězce a jedné z mých oblíbenkyň taky Naomi Osace (Osakáové? 😭), Siniaková proti největší domácí hvězdě Emmě Raducanu. Absolutní bomba program pro českého fanouška. A včera - sledovat Menšíka, jak v 19 letech to tam tak absolutně neskutečně sebevědomě bombí (několikrát jsem tahala boyfrienda k televizi, že se na něj musí se mnou koukat, že je tak chill a tak dobrej!!! Jsem otravná, snad moc nežárlil), Krejčíkový vítězný zařvání po posledním míčku (ten jsem klukovi přehrála třikrát, takže se teď prý bojí Krejčíkový), Siniaková vyprovodila světovou šestku ve fakt nerváku - bravo, bravo, bravo!!! Jsme tak malá zemička a máme takový absolutní tenisový arzenál. Nebo arsenal, jsme přeci v Londýně.
A velká “Češka” nakonec - ty největší zápasy komentuje na BBC Martina Navrátilová a komentuje to tak skvěle. Včera se loučila Petra Kvitová a Navrátilová se prostě v tom přímém přenosu rozbrečela, pro ní to asi taky musí něco znamenat, asi v ní zůstal kus české dušičky stále a má nás ráda! Ale k tomu jejímu komentování - ten její přehled, to, jak všechny umí číst, ten její insight - to bych poslouchala klidně jen tak. To je lepší než 99% podcastů. (stejně teda já vůbec neposlouchám podcasty) Ona je fakt, fakt úžasná. Co kdyby někdy komentovala tenis (jen jednou třeba) pro Českou televizi, hihi? (A taky má pořád trochu český přízvuk - to mě třeba tak dojímá!!!!!!!)
Možná je tady z toho článku trochu vidět, že mám ráda tenis. (ale jen trošku) Tenis jsem jako malá hrála, do určitého věku mnohem víc, než plavání, na které jsem se nakonec dala - tak to ve mně trochu asi zůstalo. Navíc, co nejde nemilovat na tenisu? Tenisové sukně (tohle léto nosím dvě různý!!!), absolutní mentální odolnost, a pinkání si musí bavit přeci skoro každýho.
Tak na tenis. Na Wimbledon. Nezapomeňte aspoň na chvilku kouknout nebo zafandit Čechům 🇨🇿🎾🍓
Pa! Cheers!
Tenisová T